Jsem 40+, deti viz nick, rozvadim se uz nekolik let. Partnera bych chtela, pocet deti nerozhoduje. Par spus kratších vztahu proběhlo a pocet deti v nich velkou roli nehral. Ja mam deti ve stridavce, uz dost velke, takze bez jejich asistence. Pocet deti nebyl nikdy pricinou, proc to nevyslo, jen ti bezdetni jsou bud divní a nebo chteji deti, nejlepe hned. A je fakt, ze nekteri chlapi nejsou troskari a tech deti maji spis vic
, casto ve stridavce.
Za me je ideální model se vidat v bezdetnych tydnech hodne, treba se i castecne sestehivat, v tydnech detnych obcas nejaka akce mimo domov, vylet, vikend, dle zajmu a konpatibility deti.
Nejakou spolecnou domacnost s promenlivym poctem deti si moc neumim predstavit, od pubosu neocekavam velke nadseni, uz i laskava tolerance bude nad ocekavani. Ono i naopak, pubertaci vlastni se daji vydychat, ze jsou moji, ale ti cizi nebudi v kszdem nadseni.