sovice,
v nouzi jo, ale v jaký nouzi je ten ředitel banky a v jaký ta sestřička?
Občas mám pocit, jako by život dětnejch lidí byl jediná permanentní nouze, když se jim musí neustále pomáhat.
(Lepím to na Tebe, ale určitě nemyslím, že bys to sem psala jen Ty).
Já mám představu, že do NOUZE se člověk dostane maximálně párkrát za život, když má smůlu, a někdy ani to ne. Do jednorázový situace, kdy potřebuje malou pomoc, sice častěji, ale to zas jsou jednorázovky typu "rozbilo se mi auto a potřebuju ho odtáhnout", nebo "musím narychlo do nemocnice s mladším dítětem a nemá mi kdo pohlídat starší".
Tam to vnímám tak, že pomoct je opravdu známkou solidárnosti v rodině a taky bych od blízkých předpokládala, že pro mě v tý situaci něco udělaj, ale nezlob se na mě, potřebovat takový věci pravidelně a dlouhodobě, pokud v tý rodině není někdo nemocnej nebo se neoctnul v průšvihu typu povodeň, to je dost špatný vysvědčení pro toho, komu se musí takto pomáhat - že je neschopnej a neumí si poradit s běžným životem.