Nezvládám jakýkoliv placky, vždycky je to trhanec, aspoň polovina, už mám i palačinkovou pánev a je to lepší jen trochu, asi nemám trpělivost u toho stát a obracím brzy.

Tchýně vařila složitý jídla, z prvosurovin, kvalitně, ale mě to nechutnalo, pro mě neslaný nemastný, mdlý, i řízky nebo kuře byly takový spíš dušený, ne křupavý, nemělo to šmrnc. A nejvíc vařila sladké, to vůbec nejím. Byla jsem zvyklá na tátovu kuchyni, flák masa propečenej, kořeněnej.

Asi nejhůř vařila jedna babička, nikdy u toho nevydržela celou dobu, takže připálený, nebo měla třeba zkyslou šlehačku, žluklý máslo (za socíku nic divnýho, žádný tetrapaky apod.), a ona byla poznamenaná válkou a měla doma pořád zásoby, co kdyby..., když dostala cukrovku a pekla dietně bez cukru, už to nešlo vůbec, ale byla jsem u ní ráda.