Tak já myslím, že to občas začíná tím, že jedno dítě je povahově bližší.
Třeba u mých dětí je to krásně vidět.
Můj syn je povahově kopií mě a mého otce, dcera je povahovou kopií tchýně.
Já si samozřejmě tím pádem mnohem víc rozumím se synem, protože jsme na stejné vlnové délce.
Manžel samozřejmě zase s dcerou, a taky to s ní umí mnohem líp než já.
Dokážu si představit, že pokud se narodí dítě zcela mimo představy a očekávání rodičů, může to jejich vztah dost poznamenat, obzvlášť, když to s jeho sourozencem jde jako po másle.
Jsme jenom lidi. Bylo by hezké, kdyby se nad to rodiče dokázali povznést, ale někdo to zkrátka nezvládne.