Taj, jsou děti, které prostě nerady píšou cokoliv. Já jsem sama byla takové dítě - napsat jednu pohlednici domů znamenalo, že mě babička musela pohrozit výpraskem... Nenáviděla jsem psaní. Obě moje děti jsou na tom stejně. O prázdninách občas něco psaly, ale spíš to vyplynulo ze situace - třeba si psaly seznam na nákup. Jednou měl syn psát deník, to odmítl a psal do sešitu něco jako příběhy mluvící veverky. Napsal asi čtyři za celé prázdniny (cca dvě strany textu). Já pak učitelce musela natvrdo říct, že ho do žádných deníků nutit nebudu a že pokud mu dá za pět, tak budu písemně žádat zdůvodnění a budu chtít vědět z jakého předpisu vyplývá, že se hlavní prázdniny zahrnují do následujícího školního roku.
Jinak pro mé děti by to fakt byl jenom odporný úkol. Na táboře nic psát nebudou, na soustředění také ne. Na prohlížení starých vstupenek nebo fotek u nás asi nikdy nedojde, pokud se vzpomíná, tak spontánně a obvykle na jiném výletě nebo v tlupě s kamarády atp.