Tenhle přístup "obtěžovat rodiče úkoly co nejméně" měla synova učitelka na prvním stupni, evidentně dle svých vlastních zkušeností (její děti ale neznám, netuším, jestli jsou nějak komplikovanější)
Dcery učitelka právě to má opačně a mám pocit, že snad taky podle vlastních (zcela jiných) zkušeností - když jsme se ji snažili přesvědčit o omezení domácích úkolů, a to zejména na víkendy a prázdniny, tak řekla, že "si myslela, že budeme rádi, když nám dá tipy, jak se máme s dítětem do školy připravovat a co s ním dělat a že to alespoň nebudeme muset vymýšlet samí". Možná, že její dítě milovalo dělat pořád něco do školy, resp. ona měla potřebu "pořád dítě vylepšovat" a to se nebránilo?