Moniko,

no a o tom to je, umět se podívat na svět očima svých dětí. Co je špatného na tom, že pro ni je nakupování momentálně zajímavější než centrum města? Za pár let to může být jinak. Pro dítě je důležitá hmatatelná drobnost, která sama o sobě nemá třeba žádnou hodnotu, ale dokáže odstartovat tok vzpomínek...

Já mám dodnes schovanou minipokladničku z dovolené v Německu...jezdili jsme tam co dva roky, ale jen díky téhle pokladničce si právě z téhle jediné dovolené vybavuju podrobnosti, na které bych dávno zapomněla...a díky nakupování na dovolené si stále pamatuju názvy těch dvou městeček, mezi kterými byla ta řada kempů, kam se jezdilo...a pak si najednou vybavím i výlety, vlak, muzeum...

Historické centrum města malému dítěti moc záchytných bodů neposkytuje....časem si třeba může vzpomenout ve škole, když na todojde řeč, že to nebo ono vidělo, že tam bylo....ale ten samotný zážitek a nějaké to "ách", které v tu chvíli, kdy to dítě vidí, i proběhne, tak se prostě vypaří strašně rychle...do toho, aby to bylo trvalejší, musí děti dorůst...

A zejména když píšou pravidelně, nebo dokonce denně, tak ty zážitky všedního dne tam patří.

Po jarních prázdninách jsme s dětmi psali své zážitky formou obrázkových vět. Jako ukázku jsem jim poskytla větu: Líbilo se mi, že jsem mohla dlouho "obrázek spícího člověka v posteli". Prostě proto, že to se mi o prázdninách líbilo.

Při psaní deníku (jakéhokoliv) nejde přeci o nějaké naplňování cizích očekávání.