Mileno,většina tady psala,že ač je to papírově jen jejich,ten majetek,že o tom rozhodují společně,ne že ho dali všechen manželovi,protože mají růžové brýle.

My jsme s mužem víc než 30 let, a já mám taky velkou nemovitost,pouze já;ale nikdy jsme to takto neřešili,že je to pouze moje a proto si o tom budu rozhodovat jenom já a zase já.Naopak,jsem ráda,že co se tech.věcí týče,mám to s kým diskutovat,investujeme do ní vlastně společné peníze a čas a práci a výdobyky z toho plynoucí zase využíváme společně.

Napadlo mě,že má třebas manžel pravdu a chytá se za hlavu,že opravdu děláš velké kopance při rekonstrukci a zbytečně přeplácíš,aleto je věc,do které tady nevidíme,ale já jen,že na tom jeho mínění může být i ěnco pravdy.

Jinak máš pravdu,že tak dlouhé žití s druhým člověkem je o obrovské mnohaleté toleranci,i mě napadlo,že čím je člověk starší,tím víc se možná bude s partnerem víc škorpit vlastně o blbosteech,to je prostě věkem a lepší to nebude; já jsem velmi ráda,když jsem sama,když je muž služebně třebas na x dnů pryč,lebedím si v tom doslova;ale zároven si říkám,že je to určitě jen proto,že vím,že se zase vrátí a zas budu mít s kým kecat,smát se i dohadovat,pít s někým blízkým kafe a probírat strategii dalších dnů.