Bourko, jo, kdyz to nelze vyresit, to je snad nejhorsi situace. Ja jsem teda napominala i kdyz bylo jasne, ze to nebude k nicemu. Delala jsem to pro svuj lepsi pocit, za coz se ted celkem stydim, prestoze je to celkem jedno, dite mi nerozumelo, nijak se ho to nedotklo. Treba v tom letadle pomohlo si ho vzit na klin, pozdeji tablet, stejne tak v dalsich verejnych prostorech, kde mel byt v klidu. Uz jsem na tohle vsechno byla tak zvykla, ze mi to nepripadalo jako zatez, ze jsem porad ve strehu a mam vse pod kontrolou. Pak byl sok, kdyz se narodila mladsi a nic z toho nepotrebovala. To je tak obrovsky rozdil mezi specialnim ditetem (a to nema zadne velike znevyhodneni, jen je proste jiny) a beznym ditetem, musi byt tezke si to predstavit, kdyz ta zkusenost neni.

A jinak mam teda i vzorek rekneme neposedneho ditete bez diagnozy, to je muj synovec. Mne prijde hrozne vtipny, takovy spravny kluk, vsechno zkusi a k tomu je ukecany. Ac krotit nekdy potrebuje, tak se mi to s nim zda jednoduche, rozumi, reaguje, parada. Take jsem nezazila zadny z extremu zde popisovanych, ale mozna mam stesti (nebo moc prace s vlastnim, takze si ostatnich deti nevsimnu ).