"Proč by běžné dítě nemohlo lpet na konktretnim místě? Lpění na čemkoliv se netýká jenom děti s pas."
Oliverko a všichni ostatní: botky jsou vesměs asi reakce na můj povzdech, proč není akceptovatelné respektovat autistův požadavek na konkrétní místo pro boty, přičemž všichni zdárně opomíjíte klíčovou podmínku v závorce, POKUD JE TO ZAINTERESOVANÉMU DÍTĚTI JEDNO
V realitě je to úplně klasická situace, kdy je z nějakého důvodu běžně požadováno, aby se autista otužoval, i když ve skutečnosti vůbec o nic nejde - stačí slušně požádat zúčastněné dítě a celá věc je vyřešená.
Velmi často se však do toho vloží "odborníci" a ve jménu výchovy autisty je NUTNÉ jej donutit dát boty jinam - celé to klidně může skončit menším či větším záchvatem "odlišného" dítěte, a kruh je uzavřen - "dívejte, jak moc je jiný, neměl by se přece jen lépe v ústavu?"
Podotýkám, že se jedná jen o příklad, přičemž takových stresujících situací zažije to odlišné dítě denně fakt hodně, takže se logicky cítí velmi nekomfortně a tím "odlišněji" se chová. Mnohdy úplně zbytečně, bylo by tak jednoduché tomu předejít.
Strašidelné je, že takto postupují i lidé, kteří se nazývají odborníky na autismus a pracují s těmito "jinými" dětmi, lidmi (tedy nejen v běžných školách, ale i ve speciálních, lékaři, psychologové ...).
Jsem si jistá, že pro to, aby lidi vzájemně respektovali svoje odlišnosti není nutné být majitelem diagnózy, ale to je zjevně příliš idealistická myšlenka.