Přátelé to byli. Oni by se s námi bavili dál, ale jejich neustálé okrikovani syna, když třeba posouval květináče na balkoně, nebo poskakoval v obýváku, nebo byl prostě hlučný.. to jsem fakt nedala. Opravdu jsem ho nikdy nenechala nic ničit ani nikomu ubližovat. A nemám jim to za zlé, oni si prostě neuměli představit, že některé děti takové jsou. Nebo další kamarádka, která me pozvala na víkendový výlet s jejím synem, ale pro mého syna už prý místo nebylo.