Přidat odpověď
Ráchel,
tak já si myslím, že tohle může částečně jít i na "účet" toho, koho se to dotkne.
Vím, že lidi jsou často plní nejistot, ale to zas není tak úplně problém jejich okolí.
Jak se pozná, kde "je chyba", když někomu něco řeknu a jeho se to dotkne? Je to vždycky chyba toho, kdo to řekl, nebo někdy může být problém i v tom druhým, že je přecitlivělej?
Je fakt, že obecně "normální" lidi (myšleno "většinoví" bez nějaké poruchy v tomto směru) se asi pohybujou v tomhle směru v nějakým společným "pásmu" toho, co je "v pořádku" říkat a co ne, a dávají to citem, tj. že obecně se nehodí třeba někomu říkat, že je tlustej, hloupej nebo že má hloupý dítě, a když takovou věc řekne "normální" člověk, tak se dá předpokládat, že tu čáru překračuje vědomě a že chce ublížit, kdežto asperger to samý řekne a ublížit nechce, jen tam žádnou čáru nevidí a nechápe, co ještě nevadí a co už vadí?
Zkouším si to představit, jako kdyby někomu z nějakýho důvodu vadilo, když mu řeknu, že má zajímavý šaty, ale nevadilo by mu, když mu řeknu, že má originální šaty, přičemž pro mě by to bylo jedno vyjádření jako druhý a nedokázala bych rozlišit, jestli, kdy a proč mu to bude vadit.
Předchozí