Ano, Monty, taková je má tchyně. Tu vnoučata baví. Přesto všechno mohu říct, že ne vždy je odvázaná, že má hlídat - ne vždy se jí to hodí. Ale hlídá, protože ví, že nám to třeba v ten moment pomůže. I pro ní je to radost, ale zároveň nějaká práce navíc. Neznám nikoho, koho baví brát děti na písek, je to prostě činnost, jak děti zabavit. Navíc tchán je starší pán a ten má rád svůj klid, takže člověk stejně musí být trochu soudný a nenakládat na ně víc, než je zdrávo. Proto jsem si děti s sebou brávala i k lékaři nebo si manžel bral dovolenou.

Připomínáš mi švagra (se svým přístupem). Prvorozený syn je spíš jeho mladší brácha. Švagrovi ujeli nohy a nikdy nedospěl - nechtěl dělat, co ho nebaví. Babička piplala vnuka - ne proto, že by jí to tak extra bavilo, když to bylo častěji, než by bylo zdrávo - ale věděla, že švagr na kluka prdí a vnuka jí bylo líto. Proto se pořád nabízela a jezdila kluka přebalovat i v době, kdy dělala na plný úvazek - o polední přestávce (tehdy učila).


Co mě velmi překvapilo bylo, že si švagr našel novou ženu, kterou taky děti nebaví (chtějí spolu kvalitně trávit čas, jak říká), tak další dítě dávají babičce od půl roku na x nocí, aby si užili. Tchyně se bojí, že i tenhle vztah rupne (je to italská domácnost) a budou další děti, které jsou na obtíž a které lítají od jednoho rodiče ke druhému (jako v tom vtipu - S manželkou jsme se rozvedli v dobrém, bylo to hned, na všem jsme se dohodli. Ještě se soudíme o děti - ona je taky nechce), takže nějak si myslí, že když jim bude často hlídat, budou spokojenější a budou se méně hádat. Bomba je, že čekají další - a opět předpokládají, že se druzí rádi přetrhnou, kvůli jejich dětem.

Přesně tohle mi připomíná tvůj přístup. Když jsi někde napsala, že dvojčata bys brala, upřímně mě to zaskočilo.