Děkuju. Řešením je jenom naučit se stím žít no. Když mně je syna tak hrozně líto, rve mi to srdce, když vidím, jak moc by chtěl aby ho ostatní děti braly. Jeden kluk s ním například začal kamarádit, ale skončilo to na tom když mu syn říkal, at si vypne u skypování kameru, že ho rozčiluje, jak má obličej do trojuhleníku. (jako fakt měl ale nikdo " normální" by si toho nevšiml. Snažila jsem see mu vysvětlit, že je sice trochu pravda že je to trojuhelník, ale že mu to nemá říkat, že by ho to mohlo mrzet. Jenže když ono ho to tak rozčiluje.....