Tak to od narození nežiju svůj život. V podstatě furt musím dělat i to, co se mi nechce. Většinu školní docházky se mi nechtělo tam být, hlavně základka. Že bych radostí omdlívala z mé práce, to teda taky ne. Jen živit se nějak musím, že... Ani to noční vstávání není úplně krásný, přesto jsem do toho opakovaně šla. Beru život jako minci o dvou stranách.
Mám pocit, že se nad vším hrozně přemýšlí a děsně se všechno pitvá .