Nevím, nelíbí se mi ta věta, je to patetickej výkřik...
Když si najdu první práci,vdám se, odstěhuju se od rodičů, k partnerovi, porodím dítě - není to už můj život? Je to přece přirozený vývoj, něco upozadím, na něco se soustředím víc, změním zájmy, furt normálně žiju.
Když jsem byla v nemocnici a muž se staral o děti, tak opravdu na fotbal nechodil, staral se o děti. Pokud se nic neděje, děláme co nás těší. A nás ty děti oba fakt baví, ale stejně tak nás baví tu a tam i jiný věci. Jsme normální lidi, snažíme si vyjít vstříc, jeden druhýho neusurpujeme, proto nějaký čas pro sebe oba máme.