Silvie, jo, jednoho takového mám doma
, pro syna by udělal cokoli...s čímkoli za ním přijde, tak se mu hned věnuje, pomáhá mu realizovat různé jeho nápady, často kvůli tomu odloží něco, co zrovna šel dělat a jde se mu věnovat, často s ním jezdí všude možně, i když by se raději povaloval a odpočíval...na jednu stranu je to úžasné...na druhou stranu to má i svoje stinné stránky, protože zatímco já se snažím syna učit, že není na světě sám a že někdy musí počkat, nebo se snažím naučit ho trochu samostatnosti, tak manžel většinou ochotně jde, pomůže poradí, udělá i to, co syn umí sám...někdy mě to trochu štve, ale zase si říkám, že syn bude mít na takového tátu určitě lepší vzpomínky, než kdyby se o něj nezajímal...ono u něj je to asi i tím, že jeho otec se mu takhle nevěnoval, často ho od různých věcí vyháněl, že to radši udělá sám a že on by to zkazil...myslím, že právě proto to manžel se synem dělá přesně opačně...sám mi to kdysi říkal, že ho mrzí, že s ním táta víc věcí nedělal a že se od něj mohl ledacos přiučit, kdyby ho neodháněl...