Ropucho, protože podobnou otázku jsem už dostala dřív, tak sem zkopíruju, co jsem psala
Pro mě to rozhodně nebyla povinnost, ani nic pravidelného, prostě když vybyla nějaká chvíle, třeba když venku pršelo, tak táta obvykle začal nějakou historkou (obvykle to začínal otázkou - "proč praskají třešně?" nebo "proč mraky nespadnou?"... no, a pak nějak povídal, odpověď nakousl, ale nedokončil, abych k ní došla sama, a přešel k něčemu, co měl v úmyslu mi předat, a něco mi řekl a pak mi dal k přečtení nějaký text a pak jsme text probrali... Nevím, je to prostě přirozená součást mého dětství a dospívání, jsem jak houba, vždycky jsem nasávala vědění s nadšením, náladu jsmem měla vždycky, spíš bych klidně brala i víc, zajímalo mě hodně věcí.