ono kdy se řekne "naučili", tak to může znít jako "výuka", ale většina toho byla naprosto přirozená, za pochodu.
třeba filmy - táta je režisér, děda byl kameraman, matka produkční, brácha je teď producent - takže těmi se u nás prostě žilo. když za komančů v mých šesti letech dávali v televizi Sedm statečných, tak i když se šlo druhý den do školy, musela jsem se povinně dívat, protože "je to součást základního vzdělání a co když už to ty svině znovu v televizi nepustí"

Každý film se komentoval - casting, především dětí (tomu se táta dost věnoval a mně se to hodilo, když jsem pak vybírala děti do televizního seriálu), střih, zajímavé záběry, logika příběhu atd.

Co se týče té historie architektury - děda to měl jako koníčka (jinak byl lékař) a bral mě hodně na výlety po památkách. Tam mi to prostě vždycky vykládal, učil mne, jak od sebe rozeznat slohy apod. Dělám to samé s nejmladším (toho to jediného baví) a byl schopen bezpečně rozeznat slohy už v deseti letech.

Tak bych mohla pokračovat. Prostě to bylo většinou tak nějak samospádem, přirozeně.