Me naši nutili. Takže já děti nenutim. Naštěstí už jsou docela rozumné a rozhodují se +- adekvátně. Jen me někdy mrzí, ze děti mluví hrozně potichu, zejména u návštěv starších příbuzných, což je pak pruda, ale zase staroušci melou pořad to samé dokola, tak se dětem nedivím, ze je to štve.
Někdy se rozhodne i manžel nejet, žádná tragédie. Jindy naopak děla řidiče, když je třeba (něco zavezt, odstěhovat...). Vzájemně OK.