Přesně, já chápu obě strany. Těžko dávat peníze do nemovitosti, která není moje (nako nec může dětit kamarádka z dětství, starému člověku se v hlavě může poplsét všechno, nebo jeden starček umře a druhého "vytuneluje" nová známost...)
stejně tak bych jako starý člověk neprodávala dítě o 20% levněji s věcným břemenem, protože to také nemusí fungovat, mladé zahltí vlastní starosti a fin. trable (děti na studijích, nemoc v rodině, manžel se rozvede...) a na údržbu nemovistoi nebudou peníze, finance, kapacita... přece musí staří rodiče pochopit, že řeší urgentnější věci. Vynechávám scénář, že se kdokoli chová zcela podle, ale prostě tohle může přinést život.. za demenci stařeckou nebo že manžel odejde a budou fin. starosti.. to se prostě můžes tát. Nebo i jinem jiné představy o tom, co je oprava schodů, zda budou či nebudou klouzat, co je obtěžující nájemník dobře platící a co neobtěžující a zda je lepší ten méně platící či více... no prostě.

Z praxe znám i převod na mladé s tím, že se budou starat. Starají se, ale když byli bezpdětní všeobecná spokojenost, pak manželka (jinak hodná ženská) začala říkat, ale teď už to tak nejde, máme rodinu, jedno dítě, dvě děti... myslím, že kdyby šlo o její rodiče starala by se jinak, ale takto tím zdůvodnovala klesající péči o dům a investice do domu... nespokojenost starých, ale co nadělají.

Ale ono to take může fungovat, moji rodiče by si neměli na co stěžovat... jo pokud by mne náhodou manžel neopustil a já neřešila finance na dřeň s dětmi a nebylo kde brát. Také by pak mohli mít rodiče pcohopení a také by mohli být nespokojení...