Tak my nemáme koníka samotného, je v ohradě s ovcemi. Sice to nejsou plnohodnotní společnící, ale co vím, lidé to takhle řeší.
Jinak, dnes jsme byli zase zkoušet vyjížďku, jen kousíček za barák, po polňačce a louce... A všimli jsme si, že důvod, proč kobylka často neposlouchá, je všudypřítomné lákadlo - pastva. Je prostě žravá. Volala jsem bývalému majiteli, chtěla jsem mu naznačit, že kobylku možná budeme muset vrátit... a místo toho jsem dostala pár rad, které mi myslím docela pomohly. Např. že tahle kobylka je sice hodná, ale potřebuje pevnou ruku, a důsledné a srozumitelné vedení. Že když jí jednou povolíme neposlechnout, už to pak prostě zkouší pořád... Dnes jsme to tedy zkusili důsledněji, prostě jí ani jednou jedinkrát nedovolit sklonit hlavu a žrát, když je pod sedlem, a přestože to byla nějakou dobu přetahovaná, musím říct, že pak už to bylo postupně lepší...
Každopádně děkuji za rady, chápu už o dost líp, proč je pro koně těžké být na vyjížďce sám, zvlášť pokud byl zvyklý (alespoň většinou) jít do terénu společně s dalšími koňmi, a ne sám. A obecně ten přechod ze stáda, kde se cítil bezpečně, k nám, kde žádného rovnocenného parťáka nemá, a má se spoléhat jen na nás, na lidi, je určitě těžký a možná bude opravdu potřebovat jen více času, a ne po ní okamžitě chtít vyjížďky po okolí... Vlastně to mi poradil i bývalý majitel - jezdit zatím jen na tom uzavřeném prostoru, získat si důvěru, zvyknout si na sebe... a pak až postupně ven...
Tak uvidíme, tohle fakt nejde řešit rychle, my i ona potřebujeme ještě čas...