Manželovi rodiče žijí v rodinném domku. Dům má dva byty. V jednom žijí oni, ve druhém žila babička.

Babička zemřela. Výsledek dědictví je takový, že tchýni připadne 1/3 baráku, dalším dvoum dědicům každému po třetině.

Dědic X chce buď bydlet v tom bytě po babičce nebo vyplatit.
Dědic Y chce vyplatit, ale je ochoten přistoupit na částečné splátky na 5 let.

Tchánové nechtějí, aby tam X bydlel, protože se vzájemně těžko snášejí. Vyplatit oba dědice, s tím, že ten jeden na splátky, by zvládli, když byt pronajmou a budou si dál přivydělávat k důchodu jako do teď. Ale už je jim kolem 70, takže je otázkou, jak dlouho to vydrží. A stejně by to bylo jen tak tak, neměli by žádnou rezervu.

My jsme s manželem přišli s návrhem, že:
-Koupíme celý dům, tj. vyplatíme jak oba dědice tak rodiče.
-Tchánové tam budou mít do smrti věcný břemeno bydlení s nájemným polovičním než je tržní nájem (a samozřejmě poplatky). (Do teď sice neplatili žádný nájem, ale museli dělat opravy. To bychom teď jako majitelé dělali my.)
-Do druhého bytu dáme nájemníka (ne toho dědice X) a pronajme se mu i kus zahrady. Tím bude i nájemné vyšší. Pozemek kolem domu je takový, že lze oddělit samostatný kus se zachováním soukromí pro rodiče i nájemníka.
- My bychom část zaplatili z úspor, na část bychom si vzali hypotéku. Hypotéku bychom zajistili zástavou na náš byt.
-Cena, kterou bychom za ten dům dali je o 20% nižší než reálná tržní cena.10% se ušetří tím, že se nebude platit provize realitce, 5% za to, že s tím budeme mít spoustu práce a odpovědnost (když si bereme hypotéku) a 5% proto, že rodiče nebudou platit tržní nájem.

Stanovisko tchánů je, že s tím absolutně nesouhlasí. Ideální řešení podle nich je, že:
1) My vyplatíme ty dva dědice a staneme se tak spoluvlastníky domu a máme se nastěhovat do bytu po babičce. Argumenty tchánů:
- Když nabízíme koupi celého baráku, tak jsme tudíž schopni zaplatit 2/3.
- Budeme spoluvlastníky, takže své peníze máme jisté, navíc budeme většinoví vlastníci.
- Bydlet v domě je pro nás nejlepší - děti, zahrada, čerstvý vzduch atd.

2) Druhá varianta, když setrváme na tom, že tam bydlet nechceme, je, že máme vyplatit ty dva dědice, stát se spoluvlastníky (většinovými) a do bytu se teda najde nějaký nájemce, ale takový, aby s ním oni souhlasili, ale bez zahrady.

To je pro nás naprosto nepřijatelné.
- Odmítáme mít dům ve spoluvlastnictví. Buď jediní vlastníci nebo nic.
- V domě bydlet nechceme. Zahrada se s dětmi užije, když jsou malé. Ale naši jsou puberťáci, takže ti chtějí být s kamarády, lítat za zábavou a ne se hrabat v hlíně nebo v písku. Ani manžela ani mně zahrada nebaví. Navíc kdybychom tam bydleli, tak se bude očekávat častá pomoc na zahradě. ťed tam manžel občas pomůže, když je potřeba něco těžkého (zrýt, ořezat stromy apod.) ale jinak si tchánové musejí obdělávat jen to, na co sami stačí. Kdybychom tambydleli, tak by se to určitě snažili rozšiřovat.Teď jsme v bytě v centru, kde je dobrá doprava, u tchánů na kraji města je to horší, hlavně večer, což jim tak moc nevadí, protože celkem nikam nechodí, ale my a naše děti ano.

Dle tchánů jsme hamižní nevděčníci. Máme na to, abychom ty dva dědice vyplatili a nechceme to udělat je nám jedno, že oni budou buď třít bídu s nouzí nebo žít v baráku s někým, s kým se budou furt dohadovat. Dáváme přednost penězům před tím, abychom jim zajistili na těch pár let klidné stáří.

Tak jsme jim ještě navrhli, že se může dům prodat a ze svého podílu si mohou koupit byt v blízké vesnici se zahradou, na to by jim ty peníze vyšly. Teď bydlí na kraji města. Ta vesnice není žádný vystrkov, jsou tam dva obchody a autobus tam jezdí několikrát denně, což zas není takový rozdíl proti současnosti, protože teď k nim taky jezdí autobus několikrát denně, jen o něco častěji. Tak to na nás koukali jak na vrahy, že se jich chceme zbavit, nejdřív je odsunout na venkov a pak určitě do starobince.

Jo a ještě na tom chceme vydělat, protože ty peníze, který nabízíme, jsou málo. Ten barák má větší cenu, než jak tvrdíme my, přece do něj investovali tolik peněz. Dle jejich názoru je tržní cena minimálně o půl milionu větší než co tvrdíme my. Takže když říkáme, že bychom ho koupili o 20% levněji, tak ve skutečnosti je to o mnoho víc. Není to tak, jejich pohled je nadhodnocený dle toho, co do toho v minulosti dali a že je to jejich domov. Ale tržní hodnota je taková, jak jsme jim řekli my.

Takže výsledek je teď takový, že my jsme sobci, kteří nechtějí pomoc tchánům/rodičům, kteří se dostali do obtížné situace. kdybychom drželi hubu a nic jim nenabízeli, tak by sice byli ve stejné situaci, ale my bychom nebyli za hajzli, kteří se jich chtějí zbavit a dál bychom s nimi vycházeli dobře jako doteď.