Jde. Vždycky jsem byla typická sova - potkat mě ve 4 ráno znamenalo určitě, že jsem JEŠTĚ nikoli UŽ vzhůru. Trochu mi do toho hodil vidle nejstarší syn, který první 2,5 roku vstával za všech okolností v 5.35. Je pravda, že to, že ty dva roky přežil moji ranní péči nepovažuju za svou zásluhu, ale jeho rozvinutou životaschopnost a práci andělů strážných či koho . Celý život jsem se bránila práci na ráno, nedejbože na "píchačky". Zlý jazykové tvrdili, že ať vstávám, kdy vstávám, budím se o půl deváté. Párkrát se mi povedlo vzbudit nějakého ubožáka, který v jedenáct večer, kdy já byla uprostřed práce spal - prostě mi to necvaklo, zvlášť třeba v zimě, kdy je tma brzy. Pak jsem občas řešila akce, kde bylo nutné ráno fungovat, letadlo nepočká a ta levná létají ráno, schůzka v 9 v Praze pro mne znamená vstávání před pátou...Vypozorovala jsem, že biorytmy alespoň u mne nějak fungují, neumím vstát mezi půl šestou a sedmou - to jsem na zabití a mrtvá celý den. Pokud vstanu mezi půl pátou a pátou, funguju naprosto v pohodě. Pokud vím, že mám vstát, snažím se být kolem desáté v posteli - první den se musím nutit, normálně nechodíme nikdo spát před půlnocí, pokud "překlápím" celý týden, už druhý den usnu večer v pohodě ať se kolem děje co chce a ráno jsem vyspaná. POZOR!!! Alespoň u mne nefunguje vstát "na zkoušku" - fakt mne z postele vytáhne jen to, že musím někde být, nebo dodělat nějakou práci, optimálně mimo domov. Moje optimum na vstávání je přitom alespoň půl osmá, nejlíp se mi dělá v noci a vstává před polednem. Tolik moje zkušenost. ať ti vše klapne jak chceš!