Tak prvotně bych řekla,že každé spoluvlastnění nemovitosti je problém. I při nejlepších vztazích časem dojde na to,že se někdo angažuje víc a někdo méně. A je jedno jestli finančně nebo prací. Prostě to nedělá dobrotu.
Náš táta chtěl původně barák odkázat nám dětem,ale všichni máme svoje, tak se rozhodl to odkázat vnoučatům. S ohledem na počet vnoučat nevidím jinou možnost,než to prodat nebo,že jeden dům koupí a vyplatí ostatní. Bude mi to líto, pokud se dům prodá,protože jsme tam také prožili dětství,ale to spoluvlastnictví vidím jako větší problém do budoucna. Navíc sestra i její děti žijí přes 200 km daleko.
Už teď jsem rozhodnutá, že,až tu jednou táta nebude,tak se prostě dům zavře a otevře se,až,když bude vypořádaná závěť. Já si kvůli pár krámům nenechám rozházet vztahy v rodině.

A co se zakladatelky týče,tak bych to prodala,protože pokud vítě,že tam se sestrou jezdit nebudete-nemůžete a nemáte finance na opravy a údržbu,tak je to akorát břemeno,které ztrácí na hodnotě. Chápu tu citovou stránku,ale jinou cestou bych se asi nedala.