Tchyně je nějaká sebestředná, ne?
V centru dění by teď měla být sestra, coby čerstvá absolventka VŠ, nikoliv tchyně se svýma tanečkama.

A projevila tchyně snaše aspoň nějakou účast přímo před zk.? Zajímala se předem o podrobnosti, kdy, co, jak se cítí, apod.? Pokud max. zazněla věta "dej pak vědět", tak bych si já, coby snacha, fakt nemyslela, že jí na mých státnicích nějak extra záleží, tudíž bych taky nedala sama vědět.

Z pozice tchyně bych to se snachou docela prožívala, včetně povzbuzujících sms přímo v den zk. (pokud bych měla jistotu, že neobtěžuju) Pokud bych se následně dozvěděla info o průběhu od syna, brala bych to naprosto jako dostačující, PODĚKOVALA bych za informaci, a aktivně bych sama snaše gratulovala. Myslela bych si maximálně to, že je snacha ze zk. tak vyšťavená, že se jí nechce rozesílat x sms.

Mám to čerstvě za sebou v pozici skorotchyně, jen tedy s maturou, nikoliv státnice. A když mi zeťák po některé zkoušce psal, jak dopadl, po některé jsem se to dozvěděla od dcery, byla jsem ráda, že uspěl a absolutně mě nenapadlo řešit, KDO to zrovna MNĚ měl sdělit - taky mi to nemusel říct ani jeden, však co je mi vlastně do toho ...

A za přečtenou sms bych jako partnerka byla ráda, že vím, na čem jsem - i s budoucím manželem, podle toho, na čí by se postavil stranu.

A ty jako sestra bys měla vědět, že máš stát na straně ségry, jinak se jednou může stát, že se třeba zrovna ty, dozvíš až od cizích lidí, že se ti narodila neteř