Když to vezmu podle sebe, tak jsem si vybrala partnera úplně normálního na studentský život. Bubnovali a žonglovali jsme po nocích po parcích, učili se kečuánsky, chodili na výpravy, kdy jsme se nesměli desítky kilometrů odchýlit od konkrétní rovnoběžky, psali povídky, koukali na intoušské filmy, kterým nejspíš nerozuměl ani autor, cestovali s baťohy po světě, místo pohovky měli v obýváku trabant, místo postelí houpací sítě, místo schodů požární tyč, místo nádobí dřevěné misky, věčně spousty cizích lidí doma a navíc jsme kdo ví proč milovali Jiřího X. Doležala. Všechno jsme měli zkrátka děsně cool a alternativní.

Pak jsem neplánovaně otěhotněla a zjistila, že otec, co tohle všechno dělá bez omezení dál, je v podstatě k nepoužití a jeho LSD v mrazáku začne v tu chvíli dost obtěžovat. Byla jsem fakt tak blbá, že mi to předem nedošlo. Až v tu chvíli jsem začala přemýšlet, proč mi vlastně dřív jeden můj kamarád (usedlý plešatý úředník na úřadu městské části Praha Petrovice nebo Dubeč nebo které), co mě léta tajně miloval, vlastně přišel tak asexuální.

Řekla bych, že takových vtahů budou mraky. Prostě v předdětném období je ten muž kompatibilní a pak se ukáže, že je v zásadě k ho.nu. Já šla po intouších, někdo třeba po svalouších, ale důsledek je totéž, protože se klade důraz na něco, co později není podstatné, takže se může stát, že něco zásadního chybí.