Mám, moje sny jsou barvité, dějově dotažené a natočit mi je z hlavy, některé by byly kasovní trháky, kam se hrabe Tiché místo
1) postkatastrofické sny, většinou není vyjádřeno, co se stalo, ale atmosféra, že je vše jinak a už navždy bude, je velmi intenzivní. Když je vyprávím v práci, okolí poslouchá. Někdy se zamyslím, co mi to má říct, prorocké sny se mi zdávaly taky, ale tohle spíš odráží moji zálibu ve scifi a postkatastrofickém žánru
2) nacházím dům, statek, hotel plný nemocných lidí (jednou je to tuberkulóza, jindy cholera), hrozně se bojím k nim přiblížit, přitom v reálu bych věděla, co mám dělat
3) totéž ve zvířecím podání
4) mám jít ke zkoušce či na zápočet, ale pak se dozvím, že jsem prošvihla termín nebo jsem se nedozvěděla, že ho posunuli a nemám šanci se stihnout naučit
5) vypadlé zuby - naštěstí se mi už dlouho nezdálo, prý má věštit smrt v rodině, ale to už bych musela být několikanásobný sirotek
6) hledám záchod a když ho konečně najdu, nelze použít, protože je někde uprostřed obýváku, nebo u okna a kolem pořád někdo chodí. Jednou se mi zdálo o místnosti, kde byla sbírka mís, latrín a nočníků. Všechny funkční. Přitom když se probudím, nechce se mi.
Jako dítěti se mi zdávalo o požáru, který děsí jenom mne, a že jsem u tabule a najednou zjistím, že jsem napůl nahá. Tohle se mi už dlouho nezdálo.
Nikdy se nezdálo, že létám, nikam jsem nepadala, nikdo mne nehonil a nikdy se mi nezdál erotický sen. A já bych chtěla