Svynko, syn to taky takhle dostal nadělené, jako chodí do atletického oddílu, ale fláká to tam nejvíc ze všech,během tréninku dělá blbosti, pak se jede na závody a on vyhraje, měl sezónu, kdy vyhrál 100 % závodů, vloni byl jednou druhý, jinak samé zlato.
Přitom kamarádi trénují víc, klidně ještě po závodech, on se jde plácnout k mobilu.
Na hudební nástroj necvičí, přesto sklízí samou chválu, jaký má sluch, cit pro rytmus, jak pěkně zpívá. Ve škole je nejlepší ve třídě, matematické soutěže dělá se staršími, vyhrává.
Je to nespravedlivé a vůbec to není jeho zásluha, on je od přírody lenoch, dostal něco naděleno a neumí s tím naložit, že by třeba trénoval ten nástroj, co si sám vybral, ale cvičit nebude (podle učitelky má absolutní sluch).

Dcera je snaživá, trénuje, cvičí na nástroj, učí se, přesto je ve všem průměr, ve škole tedy patří k těm lepším, ale dost vlastní zásluhou a pílí. Ve sportu maká, ale holt nedostala ty správné dispozice, odvede slušný výkon, ale vždycky se najdou lepší. Na nástroj cvičí, ale pochválený je pak syn. Na základě toho si říkám, jak jsou jakékoliv soutěže vlastně nefér, ti co vyhrávají, to často mají prostě nadělené od přírody. A jo, vyhrávají pak pořád dokola ti samí.