Pěkné dopoledne,
tyto starosti dobře znám. Od mala jsem byla poměrně úzkostná, vygradovalo to nastoupení do práce po druhém synovi. Celkem brzo mi došlo, že to bude hlavně psychické (motání hlavy, trnutí rukou, pocit na omdlení, zhoršené vidění, třeba i tlak na hrudi a v zádech, pak i velká nervozita, neklid). Nakonec z toho vyšla generalizovaná úzkostná porucha s panickými atakami. Ze začátku mi pomohla AD (vůbec bych se jim nebránila, ony mají svůj význam i funkci, i když řada lidí bude tvrdit, že je to chemie, mění jim povahu atd. Za mě to tak nebylo a opravdu mě dostaly z nejhoršího, kdy jsem měla strach, že se zblázním, vůbec jsem si život nedokázala užívat, ač jsem měla dvě úžasné, zdravé děti a bezva práci a fajn muže). Zároveň jsem chodila na terapie a pak jsem dokonce otěhotněla s třetím synem a AD vysadila.
Loni se jsem teda měla velkou krizi a znovu došlo na AD, ale teď to opět dávám bez nich, jen se musím opravdu hodně hlídat a sledovat signály svého těla, páč už mám vypozorované, kdy se nějaké krize a s ní úzkosti blíží.
Já bych doporučila ještě nasadit vitamíny, obecně se doporučuje hořčík (mně osobně moc nesedí), železo, B6, vit. C A mně hodně pomáhá žvýkací vápník s vit. D (ale nejmladší syn je ještě kojený, tak možná proto ten vápník).
Držím pěsti, moc pocit té bezmoci, že mi něco je, že se mi něco stane a po mně zbydou nezaopatřené děti, znám. Ale bude líp, klidně s AD, ale líp bude a zase se budete radovat.