Je to takový program v mysli. Znala jsem pána, nakonec našel i ten původ strachu, bál se pořád...dokonce trávil několik hodin denně na netu, aby si potvrdil diagnózu. Nepomáhaly ani negativní vyšetření, protože co kdyby doktoři něco přehlídli. Anebo - dnes sice jsem v pořádku, ale zítra to už může být jinak. Byl to teda fakt extrém...znemožňovalo mu to normální život, a dokonce si to taky uvědomoval.
příčina tam tkvěla v jeho raném dětství, kdy mu rodiče zamlčeli a dlouhodobě tajili jeden důležitý zdravotní fakt o malém členu rodiny, vše se pro něj dělo skrytě, zato s velkými emocemi.
Může za tím být nějaký konkrétní by´t vytěsněný nebo nepojmenovaný strach až panika z minulejška...

Pokud je to normální silný strach, prostě bych se doktora natvrdo zeptala, prosím - mám strach z toho a z toho, může to takhle být nebo je to v mé hlavě?
Naše dětská doktorka mi říkala, že po studiích měla ona a její děti a příbuzní všechny nemoci , různěmožně je na nich nacházela . I další doktorka dote´d raději enchodí moc na kontroly, protože co kdyby . takže někteřé to znají i na sobě.
Například doc. Beneš, kterého jsem tuhle poslouchala myslím ve Všechnopárty, říkal, že on sám si nenechá ani měřit tlak a ani píchat inkjekci...protože proč porušovat kůži, když venku čeká na vniknutí do organismu tolik bacilů? No a tím, že se věnuje neurologii, holt zřejmě platí určitou daň strachu před určitými nemocemi. Třeba ne, ale prý je tím známý, říkal sám...a prezentuje se taK.

takže - prostě a jednoduše bych se u doktora zeptala a nechala bych se uklidnit...to mě vždycky pomůže a všechny příznaky rázem mizí. A takhle to mám nejen já, jsem si všimla.