Prvních pár týdnů jsem tohle poslouchala od rodiny neustále, že prso není dudel. Dudlík je pitomá náhražka, to nešťastný dítě chce mámu, ne kus silikonu. Díkybohu jsem rychle prozřela. Byly dny, kdy jsem ho měla u prsu skoro nonstop. A vzpomínám na to ráda, ještě mi nelezl u kojení po hlavě, mohli jsme spolu ležet a seznamovat se, mohla jsem ho mít celé dny v náručí a on si tam spokojeně vrněl. Co pěknějšího může na světě být?