zefýr,
ale jo, jenže to není nároková položka, to je prostě realita.
Pokud mě ze všeho nejvíc na světě zajímají eskymácko-aleutské jazyky, tak si prostě s většinou lidí o svém oblíbeném tématu nepopovídám. Maximum, čeho můžu dosáhnout je, že mě někdo bude poslouchat (a i to je často dost těžký).
Mně s tímhle chodil domů syn někdy ve třetí, čtvrtý třídě, že nemá "skutečnýho kamaráda", protože si nemůže s nikým povídat o tom, co ho zajímá. Jenže o tomhle "skutečný kamarádství" není. Tak jsem mu na to řekla, že svět se jemu přizpůsobovat nebude a když bude chtít, tak jistě najde něco, co s těmi kamarády společného má. Asi to zafungovalo, od té doby jsem nikdy nic takového neslyšela a parta kamarádů je velmi stabilní s dobrými vzájemnými vztahy.