Ano, ale poprvé to je těžko popsatelná slast.

Nikdy nezapomenu na svou první láhev coly, kterou dneska považuju za přeslazenej hnusík a nezavadím o ni, jak je rok dlouhej.

Proto si říkám (a může samozřejmě na to mít každý jiný názor), že pokud si člověk vědomě nesplní každé přání (i když by třeba bez problémů mohl) a nechá si trochu prostor pro to, aby mohl po něčem toužit, tak se vlastně zajišťuje proti té znuděnosti a omrzelosti, kterou by měl, kdyby se nikdy nenechal trochu "vyhladovět" (protože omrzet se a "zfádnět" můžou i ty nejlepší věci, pokud je do sebe pereš horem dolem, přejíst se můžeš i nejchutnějšího jídla tak, že se na něj nebudeš moct už ani podívat).