"Nakonec, vetsina lidi nejak ten zivot prezije bez velkeho vyskakovani a duchod taky. Ne ze by to byl duvod k jasotu."

A proč to "není důvod k jásotu", když většina lidí žije v dostatku, ale nikoli v luxusu (tak chápu to, že žijou "bez velkého vyskakování")?

Že si můžou dovolit pořídit si vlastní bydlení (hypotéka), což ještě před ne tak dávnou dobou bylo pro většinu lidí prakticky nedosažitelný? A že naši předci (rodiče, prarodiče) žili skoro bez výjimky podstatně skromněji než my teď a neměli pocit, že by to celoživotně nebylo "nic moc"?

Nejsme náhodou tak trošičku rozmazlení, když si můžem dovolit podstatně víc než oni, ale odmávnem to tím, že to vlastně není žádný "důvod k jásotu"?