Zvládám v pohodě. Domnívám se, že jsem dost tolerantní povaha, poměrně široké spektrum osobností a chování mi přijde ok, vyjdu skoro s každým. A dlouho mi trvá (spíš desítky let, než roky), než si vytvořím nějaký hlubší vztah k někomu, takže jeden partner, který byl odejit po pár letech, mi nechybí, i když jsem proti němu celkem nic neměla.
Partnerka syna je úžasná osoba, ale taky se nezhroutím, když zase z rodiny odejde (snad ne
).