Val,
ona je otázka nakolik ty jeho očekávání bude do budoucna vaše dcera a zeťák schopni-ochotni naplnit.
Možná mají jiné plány,než dřít na baráku a dělat,co jim otec-tchán řekne.

Můj táta nám kdysi nabídl,že v jeho baráku je celé volné patro a můžeme tam bydlet. Tenkrát manžel řekl ne a já dnes vím, že měl naprostou pravdu, když nechtěl. Já tenkrát viděla jen to, že bych zase bydlela v baráku, kde jsem vyrostla a, že bych mohla děti kdykoliv vypustit na zahradu. To spolubydlení by nás asi zahubilo všechny. Teď to mám k oběma rodičům přesně 4 km a jsem spokojená. Když se chceme vidět,tak se vidíme a,když chceme být ve svém,tak jsme. Ideální. I do budoucna,až bude ta péče z mojí strany potřeba je ta dojezdová vzdálenost fajn. Teď nesmím řídit,tak jsem hupsla na kolo a za moment jsem byla u našich. Sourozence mám 200 km daleko,tak to budu muset zvládat.
Svoje děti mám ráda, žádné velké neshody nemáme,ale přesto bych jim přála mít možnost žít si ve svém a po svém.Když to bude potřeba svůj koutek tu samozřejmě mají. Dceři jsem nedávno říkala,že hned,jak se odstěhuje,tak si zabavím její pokoj,tak se křenila,že nééé. :-D