Buchli,
no já nevím. Osobně znám i rodiče, co se "nestandardně" chovají ke zcela běžnému dítěti, protože ho prostě nějak nechápou. Jako celej ten koncept malýho jinýho člověka, co od nich vlastně potřebuje. Nemaj na to tak trochu buňky, resp. zkušenost. Ale dá se to naučit. A to učení asi hraje fakt velkou roli, psal to i Matějček, že pro rozvoj budoucích rodičovských kompetencí je důležité potkat se s modelem jinýho mimina, dítěte a jeho výchovy, během dětství.
Hele moji tchánovci jsou z rodin s dlouhou tradicí jedináčků. Nikdo z nich jiný dítě v rodině jakživ neviděl, nemaj bratrance, tety, nic. První mimino, co zblízka viděli, bylo jejich vlastní. Když jsem viděla, jak NECHÁPOU své první vnouče, litovala jsem manžela. Ale naučili se to, viděli, odkoukali, poprvé z jiného zdroje než příručka Naše dítě. U druhýho vnoučete už byli úplně přirození.