Teď mi došlo, že já vlastně žádnou dobrovolně bezdětnou ženu snad ani neznám. Z mých kamarádek a spolužaček se,kterými se stýkám mají rodinu všechny. Některé pravda už mají několik tatínků.
Jediný,kdo kolem mě nemá své dítě je můj bratr. Vyženil dceru a tak asi neměl potřebu. Nevím nikdy jsem se ho neptala jestli chce nebo nechce mít své dítě. S ohledem na to,že je to chlap si to dítě může ještě pořídit i teď ve 40,když bude chtít,ale to by si musel najít mladší partnerku.

Já mám děti dvě. Původně jsem chtěla jedno,ale nakonec jsme se rozhodli pro dvě. Zdá se mi skoro neuvěřitelné,že by u za pár let mohly pobíhat malé bosaté nožky. Tak hrozně rychle to uteklo. Nicméně nikdy jsem nelitovala,že děti mám. Víc bych jich,ale nechtěla. Myslím,že půro mě jsou dvě akorát.