Na mě tě dokument zapůsobil dost depresivně a zajímal by mě vývoj s odstupem několika let. Nejsympatičtější mi byl tatínek od Mii, aspoň jsem měla pocit, že se ta holčička tak jmenovala, zajímal se o ni, o bývalé ženě mluvil hezky, tam se to povedlo. Nejhůř na mě působila rodina slepena ze spousty dětí, kde mi hlavně ta matka přišla příšerná. Ta svobodná matka dvou tmavších dětí bude mít velmi těžký život, vlastně i ji to.zaskočilo a semlelo hned v počátku. Jsem si hned vzpomněla na Rok kohouta. Ale jsem ráda, že jsem dokument viděla.