Ten bezdětný pár mi byl myšlenkově úplně nejdál. Oni mi přišli jako typičtí Pražáci (nebrat osobně) - sama pocházím z vesnice a jsem jaksi konzervativněji založená. Takže mám manžela, děti, psa, dům se zahradou a mám pocit, že tak to má být. Že prostě po mě zůstanou ty děti, které se pokusím vychovat ve slušné lidi, kteří doufám něco dokážou. A ne že budu organizovat Konferenci žen (nebo o čem to mluvila), po které po půl roce pes neštěkne (třeba se mýlím a paní za ten počin dostane Nobelovu cenu, ale za mě k pocitu naplnění prostě furt bude něco chybět).