Ono se to někdy blbě sejde, já malé bradavky, dítě ohnuté do rohlíku (hypotonické břicho), takže se pořád odtahovalo od prsu, fakt to chtělo lví sílu ho udržet přiložený. Navíc se neumělo přisát, bradavku vystrkovalo jazykem z pusy, bolelo to jako kráva.

Neonatoložka ho nějakým speciálním masírováním kolem pusy a pod čelistí přiměla přisávat se, přikládala mi ho přitom vleže přes rameno, gymnastika šílená. Doma jsme přikládali ve dvou, v jednom člověku to nešlo. Navíc jak neuměl kloudně sát, tak mě dost masakroval.

Dětská doktorka měla blbé kecy, že se mám HLAVNĚ UKLIDNIT, což bylo opravdu legrační, neboť dysfunkce sání ani malé bradavky nepocházejí z neklidu, ale tak nějak se přihodí, že. Tvrdila, že dítě pije dobře, ale přitom furt prudila, že nepřibírá. Takže jsem tam chodila co nejmíň a naopak navštěvovala dětskou jip, kde mi půjčili odsávačku, skoukli techniku, poštelovali (co bylo dobře jeden týden, přestalo stačit další týden), píchli mi sem tam akupunkturu, pochovali mi hlavičku a poladili se mnou, jak a kolik dokrmovat, než se dítě naučí se živit samo.

Nakonec byl kojenej rok a půl bez problému, ale byl to první dva měsíce boj neskutečnej. Paradoxně nejvíc mi pomohlo tak trochu hodit všechna doporučení za hlavu, nosit v šátku, kojit co chvíli a vědět, že to umělý mlíko prostě existuje, takže tomu dám ještě tejden usilovnýho boje a pak se na celý kojení vybodnu. A to asi zabralo