libiku, nadváha nevypovídá o dostatečném příjmu živin, spíše naopak. Tělo, jemuž se nedostává skutečných živin: enzymů, vitamínů, stopových prvků a samozřejmě i tuků, ve kterých se to rozpouští a dá strávit, a trochy bílkovin, je podvyživeno, má hlad, a nutí člověka k dalšímu příjmu potravy v (obvykle marné) naději, že se mu těch živin dostane, čímž tloustne.

Ve skutečnosti obézní člověk při (úplném) půstu opravdu zkolabuje dřív, než kvalitně živený štíhlouš, protože mu fakt chybí ty živiny průběžně, nemá zásoby, a když nedodává aspoň tu trochu čehokoli, tak omdlí. Člověk zvyklý jíst minimum sacharidů, s naplněnými zásobami skutečných živin, vydrží hladovět daleko déle (a hlavně i pocitově snáze) i proto, že umí fungovat bez neustálého dodávání rychlé energie ve formě sacharidů, tedy pálit tuky - vydrží na vlastních byť ne tak obrovských zásobách, protože je zvyklý do nich sahat. Obézní tělo je zvyklé ukládat, a pálit jen do, co jde nejsnáze - právě dodané sacharidy.