Přidat odpověď
Diva Baro, to, ze to deti delaji, ovsem nezalezi jen na tom, co jsou deti schopne, ale prevazne na okoli - ono hodne rodicu Micha z pohodlnosti nebo z jinych duvodu jazyky, takze deti povazuji vselijaka slova za cast jazyka, ke kteremu nepatri.
To je na dlouhou diskuzi.
Pracovala jsem s tem i detmi desitky let - deti v ruznem stadiu vyvoje jazyka/jazyku. Studovala jsem to/posleze si pribirala dalsi univerzitni kurzy behem let. Jednak teorie, tedy vysledky starsich vyzkumu, clovek po nejake te praxi chape dost jinak, nez kdyz to studuje a neprisel s tim jeste do styku. A jednak cte novejsi studijni literaturu a porovnava.
Tyhle deti nejsou vystaveny jenom "akademickemu pusobeni okoli", ale maji taky rodice, kteri hledaji rady od expertu a delaji to ci ono =ne vsichni vychovavaji vicejazycne deti stejnym zpusobem - nekdo se drzi dusledne "sveho" jazyka a nemicha, nekdo mluvi s ditetem podle toho, jak se to hodi (=aby rozumelo i okoli, nebo vubec michaji slova, nekteri rodice se drzi "noveho jazyka", ktery sami neohladaji, a posleze maji zajem sve dite ucit svou materstinu, atd atd atd). Treba moje 4 deti mluvi vsecky cesky, a deti mych znamych, kde oba rodice jsou Cesi, cesky nic moc neumi/michaji/ nechteji mluvit, a stejne to je i s zaky, ktere jsem leta ucila svedstinu jako druhou materstinu. Nektere deti pochazeji z kultur, kde dite ma poslouchat a nemluvit =ty deti svou materstinu posleze moc neumi (treba Vietnamci), a neumi ani novou rec, protoze nejsou z domova zvykle se ucastnit nejake konverzace.
Je toho hodne, co ma vliv na to, jestli dite zvladne nebo nezvladne, a patri k tomu i veci, ktere zas tak nak "jazykove" moc nejsou.
Předchozí