Libiku,

s tou virtuální realitou Ti nerozumím, ale to s tím předávkováním beru tak, že prostě je moment, kdy už toho druhýho nemůžeš mít pod kontrolou a nemůžeš se cítit odpovědná za to, co dělá (i kdyby si tím třeba ublížil).

Tohle asi nebude ten případ, protože jak to od včerejška čtu, tak ta paní už asi bude v takovým stavu, že jediná šance bude na nic se jí neptat a zařídit jí to, jentakjovic se zbytečně vyčerpávaj tím, že chtěj vyhovět jejím rozmarům a berou ji jako zdravýho člověka, což ale ona už dávno není.

To není výčitka, ono je to asi hodně těžký "přepnout" do takovýho režimu, pokud jsi celej život s tím člověkem zacházela jako s příčetným, protože byl, a teď najednou není.

Takže v tomhle případě to asi nebylo na místě, ale vem si třeba kdyby ten člověk chlastal a léčit se odmítal - pak máš v určitým momentě opravdu volbu, jestli se necháš stáhnout taky a nebo jestli si řekneš "už nemůžu nic dělat, vyčerpala jsem všechny možnosti a nepomohlo to, tak je mi líto, ale tento člověk se prostě upije a já s tím nemůžu nic dělat."