Dvě poznámky:

- rozdělení dětí podle úrovně je praktikovatelné pokud je těch žáků více, ovšem nese to s sebou i záporné stránky. U nás konkrétně je skupina 150 žáků v ročníku (7. třída) a mají každý individuální rozvrh. Tzn. že nejen přecházejí ze třídy do třídy, ale v každé hodině mají i jiný kolektiv náhodně sesypaný z těch 150 žáků. Pro děti je to velmi vyčerpávající a chaotické, nepodporuje to moc žádné vztahy mezi žáky (pže po hodině zase běží každý jinam na hodinu s úplně jinými lidmi), šílená nemocnost (pže dítě přijde do úzkého styku se 150 dětmi denně)

- děti by nemusely zůstávat déle ve škole kvůli úkolům. U nás matikář zadává úkoly online - děti vypracují doma, odešlou - a vyskočí na ně otázka, zda by chtěli látku znovu probrat druhý den ve škole. Tj. matikář hned ten večer ví, kolik dětí bylo schopno vypracovat úkol správně + se dozví, kolik dětí má pocit, že potřebují ještě výklad. Imho to plní dokonale účel domácí práce - děti zjistí, zda jsou schopné vyřešit příklad samostatně a učitel se dozví, kolik dětí to nepochopilo a potřebuje dovysvětlit - a případně dovysvětlí hned další den.