Já taky ráda flirtuju, i když mám zrovna spokojený vztah.A to ze tří důvodů - jednak je mi jako ženě příjemný, že je o mě zájem, jednak tím dělám radost tomu muži, že mu poskytuji to samé potěšení (tj. že je o něj zájem) a za třetí mě baví ta "intelektuální" stránka věci, to hraní si se slovy a udržování hranice, kam už ne.

Ovšem, nedělám to s každým. Jen s těmi, kteří to mají stejně, tj. je to hra se slovy a taky v podstatě nechtějí překročit stejnou hranici.

Podle toho, co píšeš o svojí přítelkyni, ta je dál. Jednak flirtuje s každým a jednak zachází tak daleko, že dotyčný si může myslet, že to k něčemu fakt povede. Jestli to ona dělá jen jako hru, tak podle mne zachází příliš široko (dělá to s každým, ne jen s těmi, kteří to taky budou brát nezávazně) a daleko (ty řeči už jsou podle mne za hranicí běžného nezávazného flirtování) a může se jí to vymstít.

Myslím, že možnosti jsou následující:
a) budete dál žít jako teď, tj. ona bude flirtovat, možná ti občas zahne, ty ji budeš "milovat", ale budeš věčně nespokojenej a nervozní, protože ti bude vadit, co dělá a budeš ji podezřívat; a když budete mít dítě, furt ti bude vrtat hlavou, jestli je tvoje;
b)smíříš se s tím, jaká je, tj. vnitřně to přijmeš, aby tě to netrápilo; to sám nezvládneš, mohl by ti možná pomoct psycholog, jak na to;
c) vysvětlíš přítelkyni v klidu, že ti její chování moc vadí a to na tolik, že kvůli tomu už s ní dál nemůžeš být, pokud se nebude chtít změnit, protože - viz a); ona buď přistoupí na rozchod nebo spolu půjdete k mediátorovi, popř. psychologovi, aby vám pomohl.