Přidat odpověď
Hroudo, tak u nás se děti družily zcela nezávisle na rodičích už od školky. Dcery nahlásily u koho je oslava a já měla žaludek tři dny stažený předem jenom z předání a z toho, jak přežiju to společenské tlachání při předání. Od školkového věku přespávaly u kamarádek a kamarádky u nás. Normálně mě proti mé vůli socializovaly. Nechtěla jsem jim to kazit, tak jsem dělala snídaně cizím dětem a snažila se předstírat milou společenskou mámu. Naučila jsem se nezávazné společenské hovory o ničem s cizími rodiči. Kvůli nikomu jinému bych to NIKDY nedokázala. Kvůli dcerám jsem předstírala, že se nestydím cokoliv vyřídit. Tak dlouho jsem jim hrála schopnou mámu, až jsem překonala ty největší bloky. A i když se ze mě nestal extrovert, tak funguju tisíckrát lépe než před dětmi. A děti jsou takový mix. V něčem extrovertní, v něčem introvertní. Společnost jiných potřebují, ale současně i čas jen pro sebe, a nerady na sebe cokoliv říkají.
Předchozí