Někdy je to jasný na první pohled a osobnost dítěte to nemůže ovlivnit. Měla jsem spolužačku na základce, s nemoderními rodiči, bylo jim snad k šedesáti, našim bylo přes 30. Měla už dospělé sourozence s rodinami. Nosila nemožný oblečení, účes, vypadala na první pohled mnohem hůř, než ostatní, nic nevěděla, nejezdili ani na výlety, na dovolenou, nikam nesměla, s nikým se nebavila. Bylo mi jí líto, ale byla jsem sama, ostatní ji šikanovali, posmívali se jí všichni, nejen "násilníci".
V patnácti nebo šestnácti odešla do práce, odstěhovala se a je z ní jinej člověk. Tam to jednoznačně byla vina rodičů, nevím, jestli vůbec nemysleli, když ji posílali do školy