Palačinky my rádi, to by se našim dětem líbilo...

Jinak, situace - matka nemocná - většinou mívám "rýmičky" s mírně zvýšenou teplotou, takže nějak lehce péči o děti jsem dala. Sice s vypětím všech sil a ve chvíli, kdy klapla klika, tak děti se okamžitě přesunuly do péče otce. Průšvih byl ten, že manžel do práce dojížděl a běžně býval z domova 11-12 hodin denně.

Horečky, kdy musím opravdu ležet a nejsem ničeho schopná, mívám jednou za několik let. Když byly děti úplně malé, tak jsem nic takového nechytla. Ale pamatuju se na velmi výživnou migrénu, kdy mi najednou padla přes hlavu deka, já chvílemi ani neviděla ( to jako vážně) a musela jsem dostat dítě přes několik rušných silnic. Divím se, že jsem tenkrát neskončila pod nějakým autem. Manžel dorazil za dvě hodiny ( rychleji to prostě nedal) a našel mě, jak sedím na WC na zemi, dveře dokořán a dítě si hraje v předsíni - tam jsem ho aspoň slyšela.